Veroniko Kašáková, jaké řešení by jste navrhla, aby po odchodu z dětského domova děti nekončily na ulici, na soc. dávkách, ve výkonu trestu, v léčebnách nebo zadluženi?
Znám dobře příběh jedné ženy, která vycházela jako dospělá z vězení, po několika letech za mřížemi za distribuci drog, měla 5 dětí, všechny umístěné v DD, během odpykávání trestu s ní pracoval terapeut a při odchodu s ní pracoval kurátor, který jí pomohl začlenit se zpět do společnosti.
Mně, když bylo 19 let a odcházela jsem z dětského domova, nikomu jsem nic neudělala, a přesto mi nikdo na začátku nepomohl, vlastně ani během života v DD se mnou psycholog nepracoval (bavím se teď o povinné pomoci, dobrovolnou nikdo nevyužije, bohužel o ní děti nejeví zájem ani já dříve ne).
Děti nemají v 19-ti letech pocit, že potřebují pomoc. Měla by být povinná pomoc ze strany odborníků, mentorů, koučů, kteří by dohlíželi na hospodaření dítěte, dodržování povinností vůči státu, užívání antikoncepce atd.
Stejně tak jak je to nastaveno ve věznici pro trestané jedince.
Tak, jak se NFVK (Nadační fond Veroniky Kašákové) snaží posílat kouče do dětských domovů, rádi bychom do budoucna měli finance i na to, aby kouč mohl pracovat s dítětem i po odchodu z něj.
Usilujeme o silnější podporu ze strany státu.
Děkuji všem, kteří nás podporují