Dnes sdílíme několik zpráv z úst dospělých lidí, které zveřejnil Táta parťak.
Z příběhů, které se možná zrovna teď odehrávají za zdmi bytů, kde žije rodina obklopená násilím a nedostatkem lásky i materiálního zabezpečení mnohdy opravdu mrazí a právě v těchto rodinách vznikají destruktivní názory neprospěšné pro celou naší společnost .
„Rodiče mi dali občas na zadek, a nemám z toho žádné trauma,“ řekl muž, na kterého ex-partnerka včera podala trestní oznámení za domácí násilí.
„Když jsem byl malý kluk, zavírali mě za dveře, když jsem plakal, až jsem tam z toho někdy usnul, a dnes jsem v pohodě,“ řekl muž, jehož žena by si tolik přála, aby dokázal plakat místo rozbíjení talířů.
„Když jsem byla malá, trestali mě, když jsem udělala chybu, a jsem za to ráda,“ řekla žena, která pokaždé, když udělá chybu, řekne si: „Proč jsi tak neschopná? Nikdy se to nenaučíš!“
„Když jsem byla malá, táta měl občas těžkou ruku, a jsem mu vděčná za to, že mě naučil respektovat autority,“ říká žena, která stále nechápe, proč má tendenci vybírat si partnery, kteří ji občas jednu plesknou.
„Když jsem byla malá, a zlobila jsem, otec mě někdy zavřel za dveře, abych se naučila chovat, a jsem mu za to vděčná,“ řekla žena, která nedokáže úplně vysvětlit svoje občasné záchvaty úzkosti a strach z toho, že ji někdo zamkne do stísněného prostoru.
„Rodiče mi říkali, že mě nechají v lese nebo mě dají někomu cizímu, když jsem měla záchvaty vzteku a pláče, a nemám z toho trauma,“ řekla žena, která několikrát odpustila svému muži nevěru, jen aby nezůstala sama.
„Když jsem zlobila, stačilo, aby se na mě rodiče škaredě podívali, a už jsem věděla, co mám dělat,“ řekla žena, která nedokáže udržet oční kontakt s autoritami, aniž by se při tom cítila nepříjemně.
„Jako dítě jsem dostal i kabelem od žehličky, a dnes jsem dobrý muž,“ řekl muž, kterého jeho sousedé nahlásili policii, že opilý rozbíjel venku předměty, a křičel na svou ženu.
„Rodiče mě donutili studovat a nastoupit kariéru právníka, která mě zabezpečí, a koukejte, jak jsem na tom dobře,“ řekl muž před svou firmou, kde touží každý den, aby už byl pátek, a sní o práci, která by ho naplňovala.
„Když jsem byla malá, donutili mě rodiče sedět u stolu, dokud jsem nedojedla všechno jídlo. Ne jako ti dnešní rodiče s volnou výchovou,“ řekla žena, která nechápe svůj nezdravý vztah k jídlu, a proč se u ní v dospívání rozvinula porucha příjmu potravy.
„Jako malá jsem dostávala od mámy vařečkou. Dnes už vím, že jsem si to vždycky zasloužila, a jsem jí za to vděčná,“ řekla žena, která kouří pět cigaret denně, aby líp zvládala svoji úzkost.
„Děkuji své mámě a tátovi za každou ránu a každý trest, protože kdo ví, co by ze mě jinak vyrostlo,“ řekl muž, který nikdy nebyl schopen mít zdravý vztah, a jehož syn mu neustále lže, protože se ho bojí.
A tak procházíme životem, posloucháme lidi, kteří tvrdí, že jsou dobrými lidmi bez traumat, ale paradoxně, ve společnosti plné násilí a zraněných a nešťastných lidí.
Zdroj: Tata partak
Nadační fond Veroniky Kašákové🤍
