Ahoj Terko,
tak kde začít. Mám toho tolik na srdci. Na začátku bych ti chtěla poděkovat, za to, jaká si byla, jak si za všechno bojovala a nevzdávala se. To mi totiž zůstalo.
Jinak jsem se celkem změnila, jsem černovláska, moc nemluvím, to tobě šlo tedy lépe, už nevěřím tolik lidem, ponaučila jsem se.
Na jednu stranu bych se za tebou ráda vrátila, v tu dobu mi bylo totiž jedno, co si o mě, kdo myslí, říkala jsem si co chci, bylo mi jedno s kým se bavím a co si vezmu na sebe, neměla starosti a jen si užívala života. I když na mě byli děti zlý a doma to taky nebylo furt veselý, ale díky tomu si myslím, že jsem dobrý člověk.
Teď už bohužel vím, že to není tak lehké. Že život je mnohem těžší. Už mi není všechno jedno, už se na sebe dívám jinak, už nemám tolik sebevědomí, už nejsem bezstarostná Terezka. Neříkám, že v tvé době bylo vše růžové, ale bylo to všechno lehčí zvládnout.
Ale díky tobě a tvé bojovnosti a cílevědomosti, se nevzdávám a makám. Snažím se dát do všeho všechno. Takže na jednu stranu bych se na chvilku za tebou vrátila, odpočinout si a nic neřešit, ale na tu druhou jsem ráda, tam kde jsem. Taky mám dny, kdy si říkám, že to nezvládnu, že je toho na mě moc, ale pak si vždy řeknu, kolik jsem toho už zvládla. Kolikrát sem byla na dně, ale já se stejně vyhrabala nahoru. Díky tobě!
Neboj sny mi zůstali stejný. Už se mi jich pár splnilo. Setkala jsem se třeba s tátou. Konečně viď. Taky jsme se kvůli tomu načekali. Je stejný jako kdysi, jen má o trochu víc vrásek a pár šedých vlasů. Jinak je stejný. Furt je nejlepší.
Mámě jsem už odpustila. Snaží se být lepším člověkem a já se snažím pomáhat, jak jen to jde.
Taky mám řidičák, maturitu, šla jsem teď na Vysokou školu. Na UJEP Tělovýchova a sport, to jsi vždycky chtěla. Odešla jsem z děcáku a našla práci. Neboj, do děcáku furt jezdím, tak jak si vždycky chtěla, až odejdeš. Furt za ně hraji fotbal, florbal a zpívám. Zatím mi to nezakázali, haha.
Životní sen, zůstal samozřejmě furt stejný. Amerika čeká a jednou dobijeme svět.
Hraji za naše milované Teplice. Neskutečná parta. Moc mě to baví.
Našla jsem si kluka. Dobrý viď? Konečně jsme se dočkali někoho, kdo nás miluje i přes naše chyby. Taky to trvalo, ale zvládli jsme to. S Valčou se furt bavíme. Furt jsme nejlepší kamarádky, furt máme ten nejlepší vztah a máme si co říct. Našla jsem si tolik nových přátel. Tolik dobrých lidí.
Přihlásila jsem se do jedné organizace, jmenuje se Restart, je to přes nadační fond Verči Kašákový. Mimochodem Verča, to je ten nejhodnější člověk, které ho jsem kdy v životě potkala. Každopádně Restart je o tom, že pomáhají dětem, co už odešli z dětského domova. Radí jim a pomáhají třeba s nábytkem a tak. A každý dítě má svoji koučku. Já mám Andrejku. Další zlatý člověk. Můžu ji říct opravdu všechno, je tu vždy pro mě, vždy mi nějak pomůže, vykouzlí úsměv, když mi není do smíchu.
Terko si obklopená tolika dobrými lidmi. Hlavně ty nebo vlastně já se snažím být dobrým člověkem. Pomáhat těm co to nejvíc potřebují, rozdávat úsměv a chuť žít.
Samozřejmě, našli se i zlý lidi, ale ty už jsou ze života pryč, neboj.
To vypadá, jak kdyby bylo všechno super co?
Ale to všechno, co jsme dokázali, trvalo dlouho a bylo to těžké. No ještě toho máme hodně před sebou, takže šetřím síly a jsem připravená na další boj.
Hlavně jsem VDĚČNÁ za všechno a za všechny.
Doufám, že zůstanu furt tak silná a za pár let, budu psát další dopis mému mladšímu já, ehm, vlastně tobě a budu si opět říkat, jak jsem vděčná a že si užívám každý den na plný plyn.
Tak já budu končit, měj se hezky a třeba zase někdy.
MILUJI A DĚKUJI.
